Proč je dosud v Kladně Švermov

Švermov, který je od roku 1980 jednou z kladenských čtvrtí, nese jméno po Janu Švermovi. K tomu jménu přišel v roce 1949, kdy byly sloučeny dvě do té doby samostatné obce, Hnidousy a Motyčín.

 

 

Hnidousy získaly svůj městský znak v roce 1942, jenž se později (oficiálně od roku 1957) stal znakem Švermova, neboť Motyčín svůj znak neměl. Zato měl zajímavé obecní razítko.

 

Pohlednice vydaná ke vzniku Švermova je fotomontáží. Vlevo vidíme budovu měšťanské školy v Hnidousích pocházející z roku 1902, vpravo je motyčínská radnice, od školy vzdálená 10 minut pohodlné chůze. Pomník padlým v parku před školou sice je, ale ani jeho umístění se neshoduje s realitou. Na vše z nebes dohlíží tvář Jana Švermy.

Škola v Hnidousích s dotyčným pomníkem v reálu a o 53 let později.

Budova bývalé motyčínské radnice byla po letech chátrání na konci století opravena.

Podle tohoto revolucionáře byla také na "Švermovo" překřtěna obec Telgárt v nádherném koutě Slovenského rudohoří (dnes již opět Telgárt). Mezi oběma Švermovy a zvláště jejich školami panoval kdysi celkem čilý družební vztah, jenž se pomalu rozplynul v letech osmdesátých.

Hnidousy i Motyčín byly původně dvěma zemědělskými osadami, které byly od sebe vzdáleny asi 1 km. Hnidousy jsou zřejmě starší, neboť první zmínka o nich pochází z roku 1282, kdy jejich část byla uváděna jako majetek kapituly Vyšehradského kostela. Nejstarší historická data o Motyčínu nejsou známa. Poprvé je zmíněn v letech 1530 - 1540 při příležitosti prodeje dvora v Motyčíně Volfu Bořitovi z Martinic.

Velký zlom v osudu obou osad, ostatně jako v osudu celého Kladenska, nastal po polovině 19. století v souvislosti s rozvojem těžby černého uhlí a s otevřením hutí (první vysoká pec byla zapálena v roce 1855). Do kraje přicházelo za prací množství horníků a dělníků, kteří si zde stavěli malé domky. Kromě toho vznikaly i charakteristické hornické kolonie, v Hnidousích to bylo u dolu Ronna, založeného v roce 1882. Stavět se ale začalo nejprve na Motyčíně, kde byly dostupnější pozemky, díky čemuž Motyčín v počtu obyvatelstva Hnidousy předběhl. Představu o tempu výstavby si lze vytvořit z těchto čísel: V roce 1847 bylo v Motyčíně uváděno 22 domů a 139 obyvatel, v Hnidousích 29 domů a 203 obyvatel. Na konci století, v roce 1900, měl Motyčín již 355 domů s 4026 obyvateli, Hnidousy 191 domů s 2647 obyvateli. Pilně se stavělo ještě za první republiky, takže před vypuknutím 2. světové války žilo v Motyčíně 4633 obyvatel v 764 domech a v Hnidousích 3150 v 456 domech.

Od nejstarší části Motyčína, v okolí kapličky, kde se říká na Vyšehradě, se stavělo směrem k Hnidousům. Hranici mezi oběma obcemi tvořila okresní silnice z Kladna na Pchery. Nejstarší částí Hnidous je okolí Malé Strany (docela zajímavé místní názvy, že?). Stavělo se - směrem k Motyčínu, ale až poté, kdy byly postaveny domky na druhé straně zmíněné okresní silnice. Tato část obce bývala zvána Nové Hnidousy. Odtud to bylo do Motyčína přes ulici, ale ještě asi čtvrt století trvalo, než byly zastavěny plochy mezi starou a novou částí Hnidous.

Kdo sem pak přijel počátkem 20. století neznalý poměrů, těžko mohl poznat, že na každé straně hlavní silnice rozprostírá se jiná obec. Zdálo se jen logické, že obě budou sloučeny v jeden celek. Motyčínští radní tedy v roce 1919 iniciativně podali vládě ČSR návrh na sloučení obou obcí v jednu, která se celkem logicky měla jmenovat podle větší z nich, tedy Motyčín. Nějak o tom však opomněli zpravit své kolegy z Hnidous, takže nastal šrumec: v Hnidousích svolali protestní tábor lidu a řízení o sloučení bylo pozastaveno. Když horké hlavy trochu vychladly, radní se přeci jen nakonec domluvili a v roce 1922 podali společný návrh na sloučení, které bylo sice ve vládě schváleno, ale díky rivalitě mezi Motyčíňákama a Hnidousákama k němu stejně nedošlo. No zkuste si to představit: kde bude stát společná radnice? A jak se vlastně budeme jmenovat (navíc když nicnetušící Šverma byl ještě mladým komsomolcem)? A co kdo bude platit, abychom nepřišli zkrátka?

A takhle to dopadlo:

Pohlednice vydaná při příležitosti vzniku Švermova

Bývalý prvorepublikový komunistický poslanec a redaktor Rudého práva Jan Šverma (*1901 v Mnichově Hradišti) v době Slovenského národního povstání umírá 10. 11. 1944 v tamních horách na následky onemocnění a vyčerpání. V lednu 1949 bylo na Místních národních výborech v Hnidousích a v Motyčíně jednomyslně schváleno sloučení, k čemuž došlo dnem 5. května 1949. Na návrh z řad "pracujícího lidu" bylo pro sloučenou obec zvoleno jméno Švermov. Zároveň byl podán návrh vládě, aby Švermov, který tehdy měl 6260 obyvatel, byl povýšen na město. K tomu ale došlo později - až 17. května 1968. No a ten společný MNV byl postaven nakonec v Motyčíně, ale do Hnidous to bylo za roh a přes ulici.

To by mohlo být všechno, ale není. Historie pokračovala dál a Švermov se dožil o 13 let méně než samotný Šverma: od 1. ledna 1980 se stal součástí města Kladna. Po roce 1989 přišlo na přetřes jméno této kladenské čtvrti, dokonce byla k tomu ve Švermově uspořádána anketa, nicméně s poněkud rozpačitým výsledkem. Problém byl v tom, že dotyčná čtvrť se vlastně nikdy jinak nejmenovala a dnes už jde opravdu o jeden celek. I někdejší vzájemná rivalita prvorepublikových pradědečků je tatam. Ať tak či tak, například Jaromír Jágr ve světě hrdě prohlašuje, že je z Hnidous. Určitě má také pravdu.