Kladno let šedesátých - hlavní třída

Šedesátá léta měla v sobě trochu zvláštní atmosféry. V módě byly pastelové barvy a minisukně a z rádia zpívala třeba Marta Kubišová. Kladenské ulice byly dlážděny kamennými kostkami a přechody pro chodce byly značeny lesklými antikorovými hřeby. Podél břehů hlavní třídy se po chodnících míhaly postavy lidiček, mizejících v obchodech zabavených před lety soukromníkům, a zase z nich vycházely a mířily do jiných s nadějí, že snad tam seženou to, co potřebují.

 

Koncem 60. let vzal rybníček na Gottwaldově náměstí zasvé. Od roku 1969 na jeho místě stál pomník Dělnického hnutí od V. Dobrovolného. Ne že bych jej nějak zvlášť miloval, ale pomník od té doby svým způsobem patřil ke koloritu města a dokumentoval jeho historii. Obrázek je také z pohlednice.

Kladno má ovšem bohaté staleté zkušenosti s bouráním všeho druhu. Například koncem 19. století zde byl zbourán gotický kostel a v 2. polovině 20. století dokonce zmizela polovina starého města. Každý režim si tu prostě něco musí zbourat, a tak pomník vzal v roce 2001 zasvé.

Takže dnes na tomtéž místě na náměstí Svobody není vlastně nic. Nakonec to také svým způsobem patří ke koloritu města. 

A jak vypadá hlavní třída v okolí "liďáku" dnes? Půlka zhruba od té křižovatky s Dianou směrem k Rozdělovu jí chybí, celá strana ulice. Místo ní byly v 70. letech vystavěny paneláky. Diana ani blízký hotel Sport už nestojí a pan Čermák, někdejší starosta Chicaga (zahynul v r. 1933 při pokusu o atentát na F. D. Roosevelta), by svůj rodný domek rovněž nenašel. Nyní na místě jeho domku stojí pomníček.

Také silnice je dnes trochu širší... Alespoň domy na pravé straně ulice jsou tytéž jako na černobílé pohlednici a tam vzadu začíná Masarykova třída. Snad jen, ty kamenné kostky v dláždění byly určitě hezčí, než dnešní zámková dlažba.

Kladenská hlavní třída, to byly vlastně dvě ulice. První, Olbrachtova, vedla od divadla do kopce k Siréně, tehdy ještě krásnému původně prvorepublikovému obchodnímu domu Frank. Něco jako Bílá Labuť v menším provedení. Druhá a ta opravdová hlavní třída nesla název Čs. armády a vedla od náměstí, respektivě od toho Franka nahoru k "liďáku" a pokračovala až do Rozdělova, kde ji přetínaly koleje Buštěhradské a někdejší odbočky Kladensko - nučické dráhy.

 Náměstí tehdy Gottwaldovo, kde se neříkalo jinak než "u liďáku". Všimněte si rybníčku v pozadí a v popředí vchodu do protileteckého krytu.

Idylka měla ale brzo skončit. Nahlédněme do dobové publikace Kladensko jinak: Kladno - okresní město. Chceme - li se v něm trošku orientovat, musíme si uvědomit, že existuje staré Kladno a nové, stále rostoucí průmyslové město. To staré, pomalu mizející, to jsou drobné dělnické domky, které lze bez nadsázky považovat za "jedinečnou dělnickou architekturu" své doby. Obyvatelé domků odsouzených k zániku jsou stěhováni do moderních sídlišť. Ze starého Kladna zůstanou tedy jen historické památky, zajímavé objekty apod.

A pak se říká "zlatá šedesátá léta". Už to měli naplánováno. S výjimkou náměstí a kaple sv. Floriana nemělo zbýt nic. Ani proslulá budova bývalé lékárny U koruny se sgrafity podle návrhu Mikoláše Alše. Jen ta sgrafita měla být sejmuta a snad ukazována v muzeu.

Idylka na hlavní třídě v okolí autobusové zastávky "u liďáku".

Tuhle pohlednici mám rád. Fotku dělal známý fotograf Erich Einhorn. Kde to vlastně stál? Nejspíš na půdě u nějakého vikýře. Někde dole, snad v tom samém domě byl automat, kde vařili dršťkovou polívku. Pan Einhorn se ale nedal rušit, stál u nějaké bytelné kamery, zatímco zezdola voněla ta polévka a cinkaly půllitry, díval se na nejvýstavnější z kladenských ulic a ve vhodném okamžiku stiskl spoušť... Tam za tím nákladˇákem v pozadí, kde končí stín bloku domů, je křižovatka a přímo u ní stávala Diana, nejlepší kladenská cukrárna té doby. Bylo v ní pár stolečků u velkých oken a když jste u nich seděli a baštili dobroty, mohli jste se dívat, jak přímo proti vám jede červený autobus městské dopravy, a když to vypadalo, že přijede až dovnitř k e stolečku, kde máte svoje jahody se šlehačkou, udělal autobus vlevo vbok a zamířil k Rozdělovu. Pak zastavil u "liďáku", lidé do něj nastupovali zadními dveřmi, protože tam byla pokladna, kde seděla průvodčí a prodávala jízdenky.

 

Divadlo 

 

 

 

Kladenské panorama, jak jej už nespatříte

Řada domů vpravo (pod věžemi kostela a radnice) patří Olbrachtově ulici. To, co stojí od těcto domů v téže úrovni vlevo, tam už tedy nestojí.